Sladké ...

jahodové časy!

Nemáte chuť na plněné kynuté knedlíky?

Zkuste třeba recept podle Petra Stupky, knedlíky jsou nadýchané, skvělé, doporučuji!

Na 4 porce potřebujete:

 

500g hrubé mouky

1 vejce

220-250 ml mléka

lžíce cukru

trochu soli

20g droždí

 

Postup klasický, jako obvykle s kynutým těstem, kdo má pekárnu, využijte ji!

 

 

 

Vykynuté těsto rozválejte na pomoučeném válu asi na 1 cm a vykrajujte kolečka, do nich vložte ovoce - dle chuti přidejte cukr.

Utvořte knedlíčky a přimáčknutou stranou dolů nechte ještě vykynout, pak vložte do vroucí osolené vody a vařte asi 7-8 min.

Udělala jsem 30 kousků o průměru cca 7-8 cm (po uvaření). Když tak krásně při kynutí "rostly" na pomoučeném vále, už jsem je v mysli viděla v mražáku pro stýčka Příhodu.

Myslíte, že něco zbylo?

Fotky hotových kousků jsem skutečně nestihla.

Ale jistě mi dáte za pravdu, že není lepší odměna pro kuchařku, než vymetený talíř?

 

 

Krásné červnové, jahodové, voňavé dny všem ...

 

 

 

 

 

Ty kozy ...

se mají!

A proč?





Protože můžou jít hned spinkat!

Proč hned?

Protože se nemusí umývat!








Naše Hika má "rebelské" sklony, ale je s ní veselo :)

Tempus fugit

Často si říkáme, že naše manželství je jako fuga...

 

Fuga - italsky útěk, úprk - je hudební forma, která bývá dvouhlasá až šestihlasá jednovětá skladba, důsledně dodržující rovnost všech hlasů.

... až teď, když to píšu se musím smát - dvou až šesti hlasá - už v době, kdy jsme spolu chodili, přáli jsme si 4 děti :)

Fuga má samozřejmě svá pravidla, o kterých se rozepisovat by bylo na dlouho.
Jednoduše, všechny hlasy se vzájemně kříží, ale přes to dokáží vytvořit dokonalou harmonii.
Což platí pro rodinu taktéž, že?
 

Za studií na konzervatoři jsme s manželem z rozboru fugy sbírali jedničky. Okamžitě si nás získala mezi ostatními skladbami na jakémkoliv hudebním CD.
Navíc, když se nám dostane do rukou notový zápis, který během poslechu můžeme sledovat, asi by jste nás měli za blázny, jak dokážeme trávit společný večer ...

A fuga v našem životě? Začíná nevinně, ale pak se rozvine v pořádný "rachot".
 Takové tempo se nám líbilo, měli jsme pocit, že není nic lepšího a libovali jsme si v něm.
Když bylo trochu ouvej, jeden druhému jsme řekli: "To zvládneš!" a bylo zase dobře.

Ale nečekaně došly síly a bylo po legraci.

 Díky Bohu na to nejsme sami!

Teď už jsme snad poučeni ...



 

jezdíme na kolech ...

 

 

 

na výlety ...

 

 

  čteme ...

 

 

a opět si užíváme západ slunce "Za komínem" :) 

 

Žehlení ...

... patří mezi mé oblíbené činnosti. Ovšem, pokud je potřeba "zkulturnit" hábity pro choralisty, musím se o této vášni neustále přesvědčovat.

     Manžel řídí gregoriánskou scholu. Gregoriánský chorál patří již od studií mezi náš oblíbený žánr. Natolik oblíbený, že to byl jediný zpěv, který nám zněl na svatbě.

 

     Naši zpěváci - choralisti - nosí stejnokroje, neboli hábity, které je čas od času potřeba vyprat, usušit a vyžehlit. Naštěstí to nebývá tak často, materiál a hlavně prostředí, ve kterém se především prezentují je k nedostatkům tolerantní.

 

      Patříme s manželem Jirkou mezi páry, kteří propagují jednotu ve vztahu, opravdu se snažíme vše dělat společně. Naše gregoriánská schola je ryze mužská záležitost a péče o hábity je právě činnost, která  připadne mně.

 

     A jelikož byl na programu koncert ve Zlaté Koruně, můj program byl také jasný. Nějakých osm hábitů, to člověka přece nerozhodí, i když většina našich choralistů jsou pořádní dlouháni ... .

 

 

 

 

     První kousek se žehlí s nadšením, v patřičném tempu a precizně. Při těch dalších začínám pochybovat o kvalitě žehličky, o které jsem si do té doby myslela, že je ta pravá, úžasná a ještě k tomu moje. V závěru, nevím proč, vzpomínám na román Victora Huga. Ovšem, poslední hábit, ten si vychutnávám, vše je zapomenuto a opět se těším na příště.

Přeji všem krásný večer s žehličkou i bez.

Angelus Domini



Zdroj: Pinterest

 

Kdykoliv je to možné, modlíme se v pravé poledne s dětmi Anděl Páně. Je to takový náš milý rodinný rituál. Na rozhlase zvoní zvony a když nezačneme pozdě, zvoní tak akorát dlouho :)

 

 A ejhle, jaké bylo dnes překvapení, když se místo zvonů ozvaly řechtačky? Obdivuhodné! Před tvůrci tohoto nápadu smekám.

Pro děti samozřejmě zážitek, to se jen tak z rádia neslyší.

 

Včera, na Zelený čtvrtek, odlétly všechny zvony  do Říma. Podle pověsti létají od těch nejstarších, které už cestu znají, po nejmladší, které navíc, aby se neztratily, ohlídají velké pražské zvony Zikmund a Marie na konci průvodu. To je roztomilá představa, že?

 

Na Bílou sobotu, při velikonoční vigilii, se nám po zaznění Gloria zase vrátí, takže si jistě ještě zítra nenecháme ujít další "řechtačkový" Angelus Domini.

"Jak poznám ...

Zdroj: Pinterest

... tu pravou?"

Tato otázka se před nedávnem zrodila v hlavě našeho nejstaršího syna.

Věřím, že každý by popsal svou teorii jinak. Moje verze je jednoznačná ... .

Je to nepopsatelný a neuchopitelný pocit .... to začíná dobře, že?

Ale skutečně, v první chvíli, kdy jsem se seznámila se svým manželem, bylo mi naprosto jasné, že k sobě patříme, že s ním bych ráda zůstala do konce života. A i to mi bylo málo, nejlépe se jednou sejít na Věčnosti :)

Věřte však, že se nejednalo o nějaké pocity nadpřirozeného blaha, či bláznivé zamilovanosti, to vůbec, šlo spíše o zjištění, že jsme jeden pro druhého stvořeni. Že jsme dva kameny, které se budou sice vzájemně otloukat, ale zapadnou do sebe.
Že tak to prostě je a je zbytečné nad tím dlouze přemýšlet.

A jelikož jsme pár poměrně upovídaný, víme, že jsme oba dva cítili totéž.

 

 

 

Od té doby uplynulo bezmála 15 let a v tomto roce oslavíme 11. výročí svatby. A věřte, či ne, jeden bez druhého neuděláme ani ránu. Ne, že bychom chodili od rána do večera ruku v ruce, to ne, jde o nadpřirozenou manželskou jednotu - o které snad někdy příště :)

 

 

Myslím, že právě vědomí, že k sobě skutečně patříme, že jsme jeden pro druhého stvořeni,

překonává manželské rozepře, které přirozeně přicházejí.

Jednoduše se netrápíme tím, jestli jsme si na začátku dobře vybrali - jen společně řešíme konktétní problémy.

S dětmi se modlíme za to, aby i je potkalo takové štěstí v podobě životního partnera.

 

 

A za to štěstí děkujeme...

Všem sledujícím ...

... včerejší dort pro Hedviku dopadl skvěle.

 

Jenže, ouha, paměťová karta do foťáku nikde ...

 

Prosím o shovívavost, k publikování této fotky z mobilu musím odkrýt i ty nejskrytější zásoby pokory, které se ve mně najdou.

 

Na ty nejkrásnější okamžiky našeho života nám však postačí naše osobní paměťová karta, uložená v nás do konce života ...

 

Přeji všem klidnou noc.