 |
| Zdroj: Pinterest |
... tu pravou?"
Tato otázka se před nedávnem zrodila v hlavě našeho nejstaršího syna.
Věřím, že každý by popsal svou teorii jinak. Moje verze je jednoznačná ... .
Věřím, že každý by popsal svou teorii jinak. Moje verze je jednoznačná ... .
Je to nepopsatelný a neuchopitelný pocit .... to začíná dobře, že?
Ale skutečně, v první chvíli, kdy jsem se seznámila se svým manželem, bylo mi naprosto jasné, že k sobě patříme, že s ním bych ráda zůstala do konce života. A i to mi bylo málo, nejlépe se jednou sejít na Věčnosti :)
Ale skutečně, v první chvíli, kdy jsem se seznámila se svým manželem, bylo mi naprosto jasné, že k sobě patříme, že s ním bych ráda zůstala do konce života. A i to mi bylo málo, nejlépe se jednou sejít na Věčnosti :)
Věřte však, že se nejednalo o nějaké pocity nadpřirozeného blaha, či bláznivé zamilovanosti, to vůbec, šlo spíše o zjištění, že jsme jeden pro druhého stvořeni. Že jsme dva kameny, které se budou sice vzájemně otloukat, ale zapadnou do sebe.
Že tak to prostě je a je zbytečné nad tím dlouze přemýšlet.
A jelikož jsme pár poměrně upovídaný, víme, že jsme oba dva cítili totéž.
Že tak to prostě je a je zbytečné nad tím dlouze přemýšlet.
A jelikož jsme pár poměrně upovídaný, víme, že jsme oba dva cítili totéž.
Od té doby uplynulo bezmála 15 let a v tomto roce oslavíme 11. výročí svatby. A věřte, či ne, jeden bez druhého neuděláme ani ránu. Ne, že bychom chodili od rána do večera ruku v ruce, to ne, jde o nadpřirozenou manželskou jednotu - o které snad někdy příště :)
Myslím, že právě vědomí, že k sobě skutečně patříme, že jsme jeden pro druhého stvořeni,
překonává manželské rozepře, které přirozeně přicházejí.
Jednoduše se netrápíme tím, jestli jsme si na začátku dobře vybrali - jen společně řešíme konktétní problémy.
S dětmi se modlíme za to, aby i je potkalo takové štěstí v podobě životního partnera.
A za to štěstí děkujeme...
